
Definice homeopatie
Původ slova z řečtiny
Pojem homeopatie vychází z německého slova Homöopathie, se kterým v roce 1824 přišel německý lékař a zakladatel tohoto směru, Samuel Friedrich Hahnemann. Samotný název má kořeny ve starořečtině. Vychází ze slov homoios, tedy „podobný“ nebo „téhož druhu“, a patheia, které znamená „nemoc“, ale také „pocit“ či „emoce“.
Homeopatie jako alternativní přírodní léčebná metoda
Pokud se ptáme, co je homeopatie, odpovědí nám bude, že se jedná o doplňkovou nebo alternativní formu medicíny. Homeopatická teorie vychází z přesvědčení, že látka schopná vyvolat určité příznaky může ve velmi malé dávce pomoci tyto stejné příznaky odstranit.
Pro homeopatika je velmi důležitý proces výroby, tedy proces opakovaného ředění a protřepávání. Homeopatická léčba je typická svými silně zředěnými látkami uvnitř léčiva, které podle zastánců mohou pomoci u širokého spektra potíží, od fyzických onemocnění, jako je astma, až po psychické stavy například deprese.
Léčba těla i duše jako celku
Léčebný přístup se nesoustředí pouze na jednotlivé symptomy, ale snaží se hledat jejich příčiny a nastartovat přirozené léčivé schopnosti organismu. Homeopatie pracuje s představou, že tělo i psychika tvoří jeden propojený komplex, a proto se používají přípravky, které mají působit na člověka jako celek.

Historie a postupný vývoj homeopatie
Zakladatel moderní homeopatie Samuel Hahnemann (1755-1843)
Samuel Hahnemann získal lékařský v roce 1779 a zpočátku se věnoval klasické medicíně. Jeho zájem o homeopatii nastartovala nespokojenost s tehdejšími léčebnými postupy, mezi které patřilo například pouštění žilou nebo jiné agresivní zásahy. Kvůli tomu začal hledat šetrnější přístupy.
Klíčovým momentem se stal jeho experiment s kůrou chininovníku, při kterém si všiml, že látka vyvolávající určité příznaky u zdravého člověka může v malých dávkách pomoci pacientovi se stejnými symptomy. Svou teorii a principy homeopatie shrnul v zásadním díle Organon racionální léčby.
Významní pokračovatelé
Constantin Hering
Constantin Hering se zařadil mezi nejvýznamnější pokračovatele Hahnemannova odkazu a výrazně přispěl k rozšíření homeopatie ve Spojených státech. Podílel se na založení první homeopatické školy svého druhu. Hering rozvíjel již existující myšlenky a rozšířil homeopatickou léčbu o nové léky, například Lachesis, Psorinum nebo Glonoinum.
Adolf von Lippe
Adolf von Lippe odešel do Spojených států, aby se mohl teorii homeopatie věnovat naplno. Začal studovat Severoamerickou akademii homeopatie v Allentownu v Pensylvánii, kde v roce 1841 úspěšně dokončil studium. Zaměřoval se primárně na důsledné dodržování homeopatických principů a rozšiřování odborných znalostí o tom, co je homeopatie a jak ji správně používat v lékařské praxi.

Eugen Nash
Americký lékař Eugene Beauharnais Nash absolvoval Clevelandskou homeopatickou lékařskou fakultu. Později působil jako profesor Materia Medica na Newyorské homeopatické lékařské fakultě a také vyučoval v londýnské homeopatické nemocnici. Nash se stal známým především díky svým knihám, které pomohly mnoha lékařům pochopit, co je homeopatie a jak ji aplikovat v praxi.
Demian Popov
Demian Popov se zařadil mezi významné představitele homeopatie ve východní Evropě. V prostředí Sovětského svazu byla situace pro homeopatickou léčbu složitá – oficiálně nebyla zakázaná, ale zároveň ji stát nepodporoval a některé léky nebylo možné v lékárnách používat. Navzdory tomu Popov denně konzultoval desítky pacientů a během svého života pomohl přibližně milionu lidí. Byl fascinovaný fenoménem homeopatického zhoršení a individuálním reakcím pacientů na léčbu. Díky svým zkušenostem a žákům se jeho přístup později stal známým jako „kyjevská homeopatická škola“.

Principy homeopatické léčby
Princip podobnosti aneb „similia similibus curantur”
Jedním ze základních pilířů je princip podobnosti vyjádřený latinským pravidlem similia similibus curantur – tedy „podobné se léčí podobným“. Tato myšlenka říká, že jedna látka, která u zdravého člověka vyvolá určité příznaky, v silně zředěné podobě pomoci léčit stejné potíže u nemocného. Myšlenka není úplně nová, zmiňoval se o ní už Hippokrates nebo Paracelsus.
Příklady praktického užití principu
Pokud člověk trpí nachlazením doprovázeným rýmou, slzením a podrážděním očí, může mu homeopat doporučit přípravek Allium cepa. Tento lék vzniká z červené cibule, která při krájení vyvolává podobné projevy – slzení očí, pálení a podráždění sliznic.
Minimální dávka neboli potenciace
Dalším důležitým principem je používání velmi malých dávek účinné látky, které vznikají skrze proces zvaný potenciace. Cílem je maximalizovat léčebné vlastnosti látky, přestože je její množství v konečném přípravku velmi malé.
Individualizace léčby
Homeopatie preferuje přístup, který neléčí pouze samotné příznaky, ale především konkrétního člověka jako celek. Homeopat se proto zaměřuje nejen na fyzické symptomy, ale také na životní styl, psychické nastavení, genetické predispozice nebo vliv okolních podmínek, jako je stres, počasí či prostředí, ve kterém pacient žije.
Snaha nalézt skutečnou příčinu nemoci
Součástí filozofie je také snaha hledat hlubší příčinu zdravotních potíží. Homeopaté považují nemoc za projev narušení takzvané vitální síly, která podporuje samoléčebné procesy. Cílem proto není pouze potlačit jednotlivé symptomy, ale podpořit schopnost organismu vrátit se do rovnováhy. 
Metody homeopatické diagnostiky
Konstituční homeopatie
Konstituční homeopatie se zaměřuje na člověka jako komplex. Jde tedy o snahu porozumět jedinečné konstituci každého jedince. Homeopat proto zohledňuje nejen fyzické potíže, ale také emocionální a mentální stránky, které mohou ovlivňovat zdraví.
Symptomatická homeopatie
Symptomatická homeopatie se zase soustředí na aktuální a konkrétní příznaky, které člověka trápí. Místo detailní analýzy celé osobnosti se výběr léku opírá hlavně o bezprostřední projevy obtíží.

Úvodní rozhovor je klíčový pro další léčbu
Mentální údaje jako emoce, strachy a vztahy
Homeopat se během prvotní konzultace bude zajímat o emoce, obavy, stresy nebo vztahy, které mohou ovlivňovat celkový zdravotní stav. Tyto faktory totiž mohou pomoci lépe pochopit fungování organismu a dokreslit obraz o tom, jaký přístup bude nejlepší.
Obecné reakce a vlastnosti celého organismu
Během konzultace se budou řešit i reakce celého organismu, jako je charakter bolesti, její četnost, situace, kdy se objevuje, nebo faktory, které ji mohou zhoršovat či naopak zmírňovat.
Význam celostního přístupu
To, proč se homeopatie zajímá o celostní přístup k pacientovi, je přesvědčení, že dva lidé se stejnou diagnózou mohou dostat zcela odlišnou léčbu, kvůli odlišnému životnímu stylu, návykům, podnětům apod.

Výhody a limity homeopatické léčby
Proč je homeopatie tou správnou volbou
Zastánci ji popisují jako léčebný přístup založený na velmi silně ředěných látkách, které mají stimulovat přirozené samoléčebné procesy organismu. Homeopatie používá co nejmenší množství léčebné látky, aby se vyvolaly potřebné léčivé reakce. Dalším benefitem je také to, že jeden přípravek může pomoci s více různými symptomy a někdy podle zastánců stačí i jediná dávka k vyvolání léčebné odpovědi. Homeopatické přípravky jsou často podávány ve formě sladkých granulí nebo kapek, které jsou snadno stravitelné i pro děti nebo pacienty, kteří mají potíže s běžným užíváním léků.
Omezení homeopatik
Jedním z hlavních problémů je nedostatek přesvědčivých důkazů, že by účinnost homeopatických přípravků přesahovala placebo efekt. Kritici upozorňují, že mnoho těchto léků je ředěno natolik, že v nich podle chemických principů nezůstává žádná molekula původní látky. Z tohoto důvodu jsou často označovány za biochemicky neaktivní. 
Využití homeopatie v praxi
Akutní onemocnění
Homeopatika pomáhají při akutních obtížích jako je nachlazení, chřipka, drobná poranění nebo zažívací obtíže.
Chronické potíže
Účinek se u dlouhodobých obtíží dostavuje během týdnů nebo měsíců. Některé studie uvádějí, že přibližně po třech měsících léčby může dojít ke snížení závažnosti obtíží zhruba o polovinu.
Psychosomatické problémy
Homeopatický přístup se zaměřuje na tzv. konstituční obraz člověka, který zahrnuje jeho osobnost, emoční reakce i fyzické symptomy. Cílem je pacientovi pomoci po všech stránkách.
Specifické situace jako porod či těhotenství
Mnoho žen využívá homeopatických přípravků při řešení běžných obtíží, jako jsou ranní nevolnosti, pálení žáhy, alergie nebo křeče.

Kritika a kontroverze
Kritici poukazují na to, že většina homeopatických přípravků je ředěna za hranici tzv. Avogadrova limitu, takže pravděpodobně neobsahuje žádnou molekulu původní látky.
Velké systematické analýzy, například od britského Výboru pro vědu a technologie, australské rady NHMRC nebo evropské poradní rady EASAC, dospěly k závěru, že léčba obvykle neprokazuje vyšší účinnost než placebo.
Největší obavy souvisejí s tím, že ji pacienti mohou využívat jako náhradu za účinnou léčbu vážných nemocí, například rakoviny nebo infekčních onemocnění. Takový postup může vést k odkladu potřebné terapie a zhoršení zdravotního stavu.

Současné postavení homeopatie
Pohled z celosvětového měřítka
Odhaduje se, že ji používá více než 200 milionů lidí po celém světě. Největší popularitu má například v Indii, Francii, Německu nebo Švýcarsku. V některých zemích s ní má zkušenost vysoké procento populace. Například v Indii uvádí zkušenost s touto metodou až 78 % populace, v Kolumbii přibližně 71 % a ve Francii kolem 59 %.
Přístup v České republice
V České republice se homeopatie považuje za doplňkovou metodu zdravotní péče. Poskytovat ji mohou lékaři, kteří absolvovali speciální kurzy organizované různými homeopatickými společnostmi. Z právního hlediska není tato léčebná metoda zakázána. Ministerstvo zdravotnictví již dříve uvedlo, že lékaři s odbornou atestací mohou využívat homeopatii jako součást své praxe.



